Svaz Aegopodio-Sambucion zahrnuje mezofilní i xerofilní společenstva s výrazným zastoupením druhů nitrofilních a nepůvodních. Jejich dominantami jsou kromě bezu černého (Sambucus nigra) většinou nepůvodní dřeviny, které byly původně pěstovány jako okrasné (např. Lonicera tatarica, Spiraea douglasii, S. ×vanhouttei, Symphoricarpos albus a Syringa vulgaris), meliorační (Amorpha fruticosa a Lycium barbarum) nebo pro ovoce (Prunus cerasus, P. domestica a P. insititia). Tato vegetace má nejčastěji ráz křovin, ale některé dominanty, např. Acer negundo, Laburnum anagyroides a druhy rodu Prunus, mohou růst stromovitě a vytvářet pro člověka průchozí, byť dosti hustě zakmeněné porosty. V tomto svazu mají optimum výskytu dřevité liány, které určují fyziognomii některých porostů. Patří k nim neofyty Fallopia aubertii, Parthenocissus inserta a podnožové révy vyšlechtěné z amerických druhů rodu Vitis a na jižní Moravě snad původní druh Clematis vitalba. V porostech jsou často přimíšeny i některé stromy domácího původu (např. Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Fraxinus excelsior a Prunus avium) nebo zavlečené (např. Juglans regia, Prunus cerasifera a Robinia pseudoacacia).
Zvláštností tohoto svazu jsou konkurenčně velmi silné dominanty. Zejména Lycium barbarum, Pyracantha coccinea, Syringa vulgaris a jmenované liánovité druhy dosahují ve svých klonálních porostech stoprocentní pokryvnosti. Jejich konkurence vůči jiným druhům dřevin i bylin je ještě zesílena tvorbou suchých větví, které zcela vyplňují prostor mezi zemí a keřovým patrem, takže pokryvnost bylinného patra klesá až pod 5 %, případně bylinné patro zcela mizí.
Pro bylinné patro jsou charakteristické mezofilní druhy vyžadující vyšší obsah přístupného dusíku v půdě. Jsou to zejména vysoké hemikryptofyty vlhčích půd (např. Chaerophyllum spp., Heracleum sphondylium a Urtica dioica), hemikryptofyty suchých půd (např. Arctium tomentosum, Cirsium arvense a Lamium album) a stín snášející geofyty (např. Aegopodium podagraria). Porosty doplňují i statné bylinné liány Bryonia alba, Echinocystis lobata a Humulus lupulus, krátkověké nitrofilní druhy (např. Anthriscus cerefolium a Galium aparine) a světlomilné jednoleté a dvouleté ruderální druhy (např. Atriplex spp., Bromus sterilis a Cirsium vulgare). Pro bylinné patro těchto společenstev je charakteristický také velký podíl nepůvodních druhů. Hojné jsou jak archeofyty včetně vzácnějších druhů (např. Anthriscus caucalis a Torilis arvensis), tak invazní neofyty (např. z rodů Reynoutria, Solidago a Symphyotrichum). V tomto společenstvu převládají dvouděložné byliny nad travinami, z nichž je hojnější jen pýr plazivý (Elymus repens).
Porosty vznikají buď spontánní kolonizací nového stanoviště dřevinami, nebo se formují z neudržovaných kultur okrasných druhů, které se rozšířily klonálním růstem nebo i generativně, vytvořilo se v nich ruderální bylinné patro a často se uchytily i některé další dřeviny.
Kromě tří asociací rozlišených v tomto přehledu by bylo možné vymezit i další asociace s dominancí různých druhů invazních keřů nebo stromů. Zejména v sídlech, podél dálnic a na rekultivovaných výsypkách dolů jsou časté porosty, jejichž dominantou je Amorpha fruticosa, Cornus alba, C. sericea, Elaeagnus angustifolia, Hippophaë rhamnoides, Laburnum anagyroides, Physocarpus opulifolius, Prunus cerasifera, P. domestica, P. insititia, Rhus typhina, Rosa rugosa, Spiraea douglasii, S. salicifolia, Symphoricarpos albus, Syringa vulgaris a další druhy. Tyto porosty vznikly zpravidla lokálním šířením dominantního druhu poté, co byl na určenou lokalitu vysazen. Porosty rostoucí na podobných stanovištích se proto navzájem liší převážně jen druhem dominantní dřeviny, naopak druhovým složením značně odlišné jsou porosty téže dřeviny na různých stanovištích. To by mohlo vést k vymezení značného počtu asociací s podobnou skladbou a rozšířením, neurčitou stanovištní vazbou a velmi malým významem pro bioindikaci. Některé z těchto porostů skutečně byly popsány jako asociace: např. Exner & Willner (2004) vyčlenili křoviny s dominancí Prunus domestica jako samostatnou asociaci Balloto nigrae-Prunetum domesticae Exner in Exner et Willner 2004 a porosty s dominancí Syringa vulgaris jako Balloto-Syringetum vulgaris Exner in Exner et Willner 2004. Podobně úzce pojaté asociace s dominancí neofytních dřevin popsali z Německa Klotz & Gutte (1991). Kvůli omezenému fytocenologickému materiálu tyto asociace nerozlišujeme. Nerozlišujeme ani další společenstva s dominancí některého z uvedených druhů, podobně jako v lesní vegetaci neuvádíme například společenstva vzniklá výsadbou a šířením severoamerických druhů Quercus rubra nebo Pinus strobus, případně výsadbou smrku v malých nadmořských výškách.
Doing (1962) navrhl jméno svazu Arctio-Sambucion nigrae a zařadil do něj dvě nové asociace, Aegopodio-Sambucetum nigrae a Hippophaëo-Sambucetum. Neuvedl k nim však žádné fytocenologické snímky ani synoptické tabulky, a proto obě asociace i svaz byly popsány neplatně. V další práci (Doing 1969) doplnil k asociacím snímky, čímž je validizoval, v této práci ale jméno svazu neuvedl. Willner & Grabherr (2007) považují za validizaci jména tohoto svazu skutečnost, že Doing (1969: 5) uvedl odkaz na „Übersichtstabelle der höheren Einheiten“ ze své dřívější práce (Doing 1962). Pokud však jméno v práci z roku 1969 neuvedl, nelze to považovat za jeho validizaci. Navíc v tabulkách obou asociací (Doing 1969, Tabelle 12) uvádí jako jediný údaj lopuchu „Arctium cf. pubens“, což znamená, že není jasné, který druh dal svazu jméno. Z toho důvodu navrhujeme náhradní jméno tohoto svazu Aegopodio podagrariae-Sambucion nigrae.