Struktura a druhové složení. Alliario-Chaerophylletum je teplomilná asociace zahrnující zapojené i rozvolněné porosty s převládajícími jednoletými a dvouletými nitrofilními bylinami. Porosty jsou dvouvrstevné až třívrstevné a jejich ráz udává v horní vrstvě bylinného patra česnáček lékařský (Alliaria petiolata). V nižší vrstvě se s velkou pokryvností vyskytují krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum), kakost smrdutý (Geranium robertianum) a proplétá se zde poléhavý svízel přítula (Galium aparine). Místy se s větší pokryvností vyskytuje netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Dále jsou pravidelně zastoupeny vytrvalé hemikryptofyty Chelidonium majus a Geum urbanum, méně Anthriscus sylvestris, Lamium album nebo Urtica dioica, a trávy, např. Dactylis glomerata a Poa trivialis. V nejnižší vrstvě se vedle přízemních růžic dvouletých druhů vyskytují druhy snášející zástin, např. Glechoma hederacea, Moehringia trinervia, Stellaria media, Veronica chamaedrys a Viola odorata. V porostech se obvykle vyskytuje 15–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro se vyvíjí velmi vzácně.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje především ve formě lemových porostů, ale může se vyvíjet i na větších plochách. Roste v neobhospodařovaných zahradách, parcích a na hřbitovech, na světlinách v ruderalizovaných příměstských nebo přezvěřených lesích, v lemech akátin a křovin, na antropicky ovlivněných březích vodních toků, rumištích, zbořeništích a podobných místech. Tato stanoviště jsou většinou zastíněná nebo mírně osluněná a mají vlhké nebo čerstvě vlhké humózní půdy bohaté na živiny a s neutrální až alkalickou reakcí.
Dynamika a management. Přirozeně se toto společenstvo vyskytuje v lemech mezofilních až vlhkých lesů, především lužních a suťových. Vlivem antropického ovlivnění krajiny se však hojně rozšířilo i na další stanoviště, často v blízkém okolí sídel. Rostoucí zastoupení vytrvalých širokolistých bylin (např. Anthriscus sylvestris, Lamium album a Urtica dioica) v porostech naznačuje jejich sukcesní vývoj k vytrvalé ruderální vegetaci svazu Aegopodion podagrariae. Spontánní vývoj společenstva může však pozměnit pronikání invazní netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). Ta je schopna vytlačit druhy s dvouletým reprodukčním cyklem (Alliaria petiolata a Chaerophyllum temulum), které v prvním vegetačním období vytvářejí jen vegetativní listové růžice (Kopecký 1985a). Tyto druhy jsou oproti rychle rostoucím juvenilním rostlinám netýkavky konkurenčně znevýhodněny a postupně eliminovány, až vznikají zapojené, druhově chudé a někdy dokonce monodominantní porosty s Impatiens parviflora. Podobný vývoj lze pozorovat u vytrvalého vlaštovičníku většího (Chelidonium majus), jehož semena klíčí po celé vegetační období, na rozdíl od ostatních druhů, klíčících převážně na jaře (např. Alliaria petiolata a Chaerophyllum temulum). Vlaštovičník je proto zvýhodněn především na častěji narušovaných plochách (Kopecký 1985a). Vývoj společenstva Alliario-Chaerophylletum začíná brzy zjara a společenstvo dosahuje fenologického optima už v červnu (Dostálek et al. in Kolbek et al. 2001: 164–278).
Variabilita. Někteří autoři klasifikují porosty s dominujícími druhy Alliaria petiolata, Chaerophyllum temulum nebo Chelidonium majus jako zvláštní asociace (např. Jarolímek et al. 1997, Borhidi 2003, Dengler et al. 2007). Vzhledem ke značné podobnosti floristického složení a obdobným stanovištním nárokům chápeme tyto porosty jako přechodná stadia, která jsou podmíněna různým stupněm antropického vlivu, různou konkurenční schopností dominantních druhů a přísunem diaspor z okolí. U asociace rozlišujeme následující varianty:
Varianta Ballota nigra (XDD01a) zahrnuje porosty na stanovištích silně ovlivněných lidskou činností, jakými jsou lemy akátin nebo ruderální lemy v sídlech. Vedle měrnice černé (Ballota nigra) se v nich vyskytují některé další ruderální nebo lesní druhy, např. Lapsana communis, Veronica sublobata nebo druhy rodu Arctium. Tyto porosty jsou někdy hodnoceny jako subasociace A. p.-C. t. ballotetosum nigrae Hilbig et al. 1972, která tvoří přechod ke svazu Arction lappae (Kopecký & Hejný 1973, 1992, Hejný et al. 1979, Kopecký 1985a, Jarolímek et al. 1997).
Varianta Poa nemoralis (XDD01b) se vyznačuje výskytem lesních druhů, např. Geranium robertianum, Lamium maculatum, Mycelis muralis, Poa nemoralis a Rubus idaeus. Porosty této varianty se vyvíjejí především na vlhčích zastíněných místech, například na okrajích lesních cest nebo v lemech smrkových kultur v nižších polohách.
Varianta Heracleum sphondylium (XDD01c) zahrnuje porosty na vlhčích půdách s větším zastoupením vytrvalých nitrofilních bylin (např. Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Artemisia vulgaris, Glechoma hederacea, Heracleum sphondylium, Lamium album, Rubus caesius a Urtica dioica) a trav (např. Arrhenatherum elatius a Elytrigia repens). Jde o přechodné porosty ke svazu Aegopodion podagrariae.
Kromě uvedených variant existují také porosty se zastoupením netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), která často dominuje. Vznikají především na antropicky ovlivněných březích vod, okrajích lesních porostů, podél lesních cest nebo v parcích. Stanoviště jsou často zastíněná a vlhčí. Tyto porosty nerozlišujeme jako samostatnou variantu, neboť netýkavka proniká do porostů všech tří variant.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam a je bez ohrožení. Má tendenci se šířit vlivem ruderalizace příměstských nebo přezvěřených lesů a s výsadbou vysoké zeleně v sídlech (Hejný in Moravec et al. 1995: 144–151). V neudržovaných parcích, zahradách a na hřbitovech vytváří často rozsáhlé porosty, které odčerpávají z půdy přebytečné nitráty (Dostálek et al. in Kolbek et al. 2001: 164–278).
Nomenklatorická poznámka. Tato asociace je v literatuře zpravidla udávána s datem publikace 1949. První ročník nové řady časopisu Mitteilungen der Floristisch-soziologischen Arbeitsgemeinschaft z roku 1949, kde byl uveřejněn její první popis, však byl rozmnožen cyklostylem, a proto všechna jména syntaxonů v něm popsaná jsou neúčinná podle článku 1 Kódu. Tento ročník byl v nezměněné formě rozmnožen tiskem v roce 1955, což je datum účinné publikace jména asociace Alliario-Chaerophylletum a dalších jmen syntaxonů v něm uveřejněných.