Asociace XBJ01

Chenopodietum botryos Sukopp 1971

Ruderální vegetace s merlíkem hroznovým

nové hledání

Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje jednoletou ruderální vegetaci písčitých půd. Porosty jsou spíše rozvolněné; jejich pokryvnost kolísá mezi 30 a 80 %. Vegetace je nevýrazně dvouvrstevná; průměrná výška porostů se pohybuje okolo 30 cm. Vzhled porostů určuje především merlík hroznový (Chenopodium botrys), méně často spolu s hledíčkem menším (Microrrhinum minus) nebo starčkem lepkavým (Senecio viscosus). Kvůli extrémním stanovištním podmínkám se v porostech s vyšší stálostí objevuje jen několik málo doprovodných jednoletých fakultativně psamofilních druhů, např. Bromus tectorum, Conyza canadensis a Eragrostis minor. V porostech se vyskytuje obvykle 5–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Mechové patro se zpravidla nevyvíjí, vzácně se však vyskytuje Ceratodon purpureus (Sobotková 1995b).

Stanoviště. Chenopodium botrys pochází z jižní Evropy a západní Asie, kde osídluje přirozená stanoviště štěrkových a písčitoštěrkových náplavů řek (Dostálek 1997). Ve střední Evropě se spolu s hledíčkem menším (Microrrhinum minus) vyskytuje na obnažených plochách propustných, rychle vysychavých, čerstvě nasypaných antropogenních substrátů, jako je škvára, štěrk nebo písek (Eliáš 1987). Doklady o výskytu společenstva existují z železničních stanic a náspů, pískoven (Grüll 1980a, 1990, Brandes 1983), skládek průmyslového odpadu (A. Pyšek & Šandová 1979), výsypek popela (Kopecký et al. 1986), odkališť, odvalů a hald (Sobotková 1994a, b, 1995a, b). Velmi často se toto společenstvo objevuje na navezených hromadách písku (Fajmon & Simonová 2008).

Dynamika a management. Společenstvo je iniciálním sukcesním stadiem při kolonizaci čerstvě nasypaných substrátů. Často vzniká na relativně malých ploškách obnaženého povrchu, zpravidla již ve druhém nebo třetím roce po navezení substrátu. Jeho šíření na další plochy je závislé na přísunu dostatečného množství diaspor dominantních druhů z okolí (Kopecký et al. 1986). Většina diagnostických druhů asociace Chenopodietum botryos nesnáší konkurenci jiných druhů a zastínění. Klíčí za vysokých letních teplot a v optimu jsou koncem léta, kdy vytvářejí velké množství malých semen, která vypadávají do bezprostřední blízkosti mateřské rostliny (Eliáš 1987). Grüll (1990) pozoroval v Brně v průběhu několika let postupnou změnu rozvolněných porostů asociace Chenopodietum botryos v hustě zapojené porosty vysokých bylin asociace Chenopodietum stricti.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo zpevňuje povrch sypkých substrátů a omezuje větrnou erozi. Několik druhů vyskytujících se v tomto společenstvu patří mezi ohrožené druhy české flóry; je to např. silně ohrožený merlík hroznový (Chenopodium botrys) nebo kriticky ohrožené druhy chruplavník větší (Polycnemum majus) a lebeda růžová (Atriplex rosea).

Nomenklatorická poznámka. Sukopp (1971) platně popsal tuto asociaci pod jménem Chenopodietum botryos, ve stejné publikaci však v poznámce pod čarou uvádí alternativní jméno Chaenorhino-Chenopodietum botryos. Navrhujeme používat první jméno, kterému jeho autor evidentně dává přednost.

Citace: Lososová Z. (2009): Chenopodietum botryos Sukopp 1971. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation], p. 188–190, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.