Struktura a druhové složení. Convolvulo-Elytrigietum zahrnuje druhově velmi chudou vegetaci s převládajícím pýrem plazivým (Elytrigia repens), který tvoří husté a značně homogenní, někdy až monodominantní porosty. Stébla pýru jsou často ovíjena svlačcem rolním (Convolvulus arvensis). Dále se s větší pokryvností uplatňuje kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a zastoupeny jsou i další vytrvalé nitrofilní ruderální druhy (např. Artemisia vulgaris a Cirsium arvense). S velkou stálostí se vyskytují trávy (např. Alopecurus pratensis, Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Poa pratensis s. l. a P. trivialis) a některé luční byliny (např. Achillea millefolium agg., Galium album subsp. album a Taraxacum sect. Ruderalia). Mohou se vyskytovat i jednoleté ruderální druhy, jako je Galium aparine nebo Tripleurospermum inodorum. Porosty obsahují obvykle 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro se objevuje jen velmi vzácně na vlhčích stanovištích.
Stanoviště. Společenstvo osídluje okraje polí, příkopy a meze kolem cest a silnic, opuštěná pole a zahrady, navážky zeminy, pásy podél plotů, ruderalizované břehy řek nebo suché skládky. Stanoviště jsou většinou slunná a teplá s vysychavými půdami. Někdy však společenstvo porůstá i zastíněná místa s vlhčími půdami. Nachází se na rozmanitých substrátech, a to jak na hlubokých hlinitých až jílovitých půdách, tak na antropogenních půdách s větším obsahem skeletu. Upřednostňuje spíše bazické půdy (Müller in Oberdorfer 1993b: 278–299).
Dynamika a management. Pýr plazivý (Elytrigia repens) je geofyt rozmnožující se převážně vegetativně pomocí dlouhých rozvětvených podzemních oddenků, které rostou téměř po celý rok (Lhotská et al. 1987). Jde o konkurenčně silný expanzivní druh, který může zejména na starších úhorech nebo v silničních příkopech vytvářet plošně rozsáhlé porosty. Po jakémkoli narušení porosty rychle regenerují, a to i z nepatrných oddenkových úlomků. Zvláště seč podporuje rozrůstání pýru a dalších trav na úkor dvouděložných bylin, které jsou potlačovány, až vznikají homogenní travinné porosty (Hilbert 1981). Z přirozených stanovišť byly porosty pýru zaznamenány například na strmých písčitých březích Baltského moře (Dengler & Wollert in Berg et al. 2004: 380–410). Společenstvo Convolvulo-Elytrigietum často vzniká jako iniciální sukcesní stadium na plochách se strženým půdním povrchem nebo na čerstvě navršených navážkách zeminy. Na počátku sukcese se často utvářejí přechodné porosty mezi asociací Convolvulo-Elytrigietum a pionýrskou asociací Poo compressae-Tussilaginetum.farfarae (Hilbert 1981). Jindy se Convolvulo-Elytrigietum vyvíjí z různých travinných společenstev vlivem zanechání seče a následné ruderalizace, např. v dlouho neobhospodařovaných travních porostech, opuštěných sadech nebo částech luk přiléhajících k polím (Dostálek et al. in Kolbek et al. 2001: 164–278). Společenstvo má fenologické optimum v létě.
Variabilita. Společenstvo je značně proměnlivé a regionální literatura rozlišuje několik subasociací. Druhové složení porostů závisí především na okolní vegetaci a vlhkosti stanovišť. Podle těchto faktorů rozlišujeme následující varianty:
Varianta Falcaria vulgaris (XCC01a) se vyvíjí na teplých a sušších stanovištích a obsahuje druhy suchých trávníků (např. Eryngium campestre, Falcaria vulgaris, Festuca rupicola, Galium verum, Salvia nemorosa a Securigera varia) a některé ruderální druhy (např. Bromus inermis, Carduus acanthoides a Lathyrus tuberosus). Tato vegetace je přechodná k teplomilnějším asociacím svazu Convolvulo-Elytrigion, jako je Convolvulo arvensis-Brometum inermis . Falcario vulgaris-Elytrigietum repentis.
Varianta Convolvulus arvensis (XCC01b) zahrnuje porosty na suchých a silně antropicky ovlivněných stanovištích. Typické je větší zastoupení ruderálních druhů, a to jak jednoletých (např. Chenopodium album agg., Lactuca serriola a Tripleurospermum inodorum), tak vytrvalých (např. Artemisia vulgaris a Convolvulus arvensis). Podobné porosty uvádí Hilbert (1981) z Liptovské kotliny na Slovensku jako sušší variantu s Artemisia vulgaris.
Varianta Urtica dioica (XCC01c) osídluje stanoviště s vlhčími půdami dobře zásobenými dusíkatými látkami. Zastoupeny jsou na živiny náročné ruderální byliny (např. Anthriscus sylvestris, Galium aparine a Glechoma hederacea), z nichž větší pokryvnosti dosahuje Urtica dioica.
Varianta Galium album (XCC01d) zahrnuje podobně jako předchozí varianta mezofilnější porosty, výrazné zastoupení zde však mají luční byliny (např. Galium album subsp. album, Heracleum sphondylium, Hypericum maculatum, Ranunculus acris, Rumex obtusifolius a Tanacetum vulgare) a trávy (např. Agrostis capillaris, Alopecurus pratensis, Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Festuca pratensis a Phleum pratense). Tyto porosty vznikají na vlhkostně příznivějších stanovištích, například v příkopech podél silnic a cest nebo na mezích. Často jsou na kontaktu s vegetací mezofilních luk a formují se po jejich opuštění nebo narušení.
Hospodářský význam a ohrožení. Především ze zarostlých úhorů se společenstvo může šířit a zaplevelovat okolní pole. Na svazích má protierozní funkci. Obvykle se v něm nevyskytují ohrožené druhy rostlin, a pro ochranu biodiverzity proto nemá význam. Pýr plazivý představuje v rozsáhlejších porostech významný pylový alergen (Unar & Unarová 1996).