Struktura a druhové složení. Skalníkové křoviny jsou strukturně dosti různorodé společenstvo. Dominují v něm nízké rozložité keře skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus), na jižní Moravě také skalníku černoplodého (C. laxiflorus), ale časté jsou i vysoké keře nebo stromky jeřábů z okruhu jeřábu muku (Sorbus aria agg.), nejčastěji jeřáb dunajský (S. danubialis). Doplňují je keře prostřední velikosti, jako jsou Berberis vulgaris, Juniperus communis, Prunus spinosa a Rosa canina. V Alpách a Karpatech v této vegetaci běžně roste nebo i převládá středně vysoký keř muchovník vejcovitý (Amelanchier ovalis), který se u nás přirozeně nevyskytuje. V bylinném patře se uplatňují suchomilné druhy schopné kolonizovat štěrbiny skal a kamenité půdy skalnatých strání (např. Asplenium ruta-muraria, Aurinia saxatilis, Festuca pallens a Polypodium vulgare), ale přítomny jsou i vyšší byliny světlých lesů, zejména teplomilných doubrav (např. Geranium sanguineum, Poa nemoralis a Polygonatum odoratum). Druhové složení bylinného patra je do značné míry závislé na okolní vegetaci, a proto dosti heterogenní. Prakticky žádné druhy bylin se nevyskytují konstantně ve všech skalníkových porostech. Rovněž mechorosty jsou většinou stejné jako v okolní vegetaci skal a mělkých půd. Vnitřní část hustších skalníkových porostů je zpravidla bez bylinného i mechového patra, jejichž rozvoji brání kořenová konkurence, zástin, sucho nebo hromadění listového opadu, který se zachycuje mezi kmínky a větvemi skalníku ve vrstvě někdy až 40 cm hluboké. Počet druhů cévnatých rostlin kolísá v širokém rozmezí, od 5 do 50, nejčastěji se však pohybuje mezi 15 a 30 na plochách o velikosti 10–50 m2.
Stanoviště. Společenstvo je výrazně suchomilné. Nejčastěji se nachází na strmých skalnatých svazích. Obsazuje především drobné konvexní tvary reliéfu, jako jsou úzké skalní stupně a terásky s mělkou půdou, okraje plošin nad skalami nebo skalní žebra. Lze je najít na svazích různých orientací a na nejrůznějších geologických podkladech s výjimkou měkkých substrátů nevytvářejících skalní výchozy a extrémně neúživných hornin, jako jsou křemité pískovce. Nejčastějšími kontaktními společenstvy jsou Sorbo torminalis-Quercetum a skalní vegetace svazů Alysso-Festucion pallentis a Diantho lumnitzeri-Seslerion. Skalníkové křoviny se u nás vyskytují převážně v teplých pahorkatinách v údolích řek, ale na vrcholových skalách tvořených minerálně bohatými vulkanickými horninami zasahují až do nadmořských výšek kolem 700 m.
Dynamika a management. Junipero-Cotoneasteretum je přirozené společenstvo primárního skalního bezlesí, které se rozšířilo i na skalnaté svahy vzniklé vykácením, pastvou a erozí. Skalník roste i na hlubších půdách, tam jej však přerůstají jiné keře, protože sám není schopen ani rychlého růstu, ani klonálního šíření na větší vzdálenost. Navíc jej často spásá lesní zvěř. Proto je výskyt společenstva nejčastější na skalách nepřístupných pro zvěř, kde je vlivem sucha konkurence jiných druhů keřů zmírněna. Porosty jsou dlouhodobě stabilní, většinou se po desetiletí příliš nemění, a k jejich údržbě není nutný žádný management.
Variabilita. Junipero-Cotoneasteretum se vyskytuje na kyselých i bazických substrátech a podle toho se liší jeho druhové složení. Rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Poa nemoralis (KBB01a) s diagnostickými druhy Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Calluna vulgaris, Hypericum perforatum, Poa nemoralis, Polypodium vulgare a Thymus pulegioides se vyskytuje na silikátových horninách. Odpovídá subasociaci Cotoneastero-Amelanchieretum deschampsietosum flexuosae Korneck 1974.
Varianta Stachys recta (KBB01b) s diagnostickými druhy Stachys recta, Seseli osseum, Teucrium chamaedrys a místy se Sesleria caerulea se vyskytuje na vápencích. Odpovídá subasociaci Cotoneastero-Amelanchieretum rosetosum caninae Korneck 1974, případně úzce pojaté asociaci Seslerio-Cotoneasteretum Rauschert 1990.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam a vzhledem k výskytu na nepřístupných skalách není ani příliš ohroženo. Oba druhy skalníku i jeřáby z okruhu jeřábu muku jsou však ohroženými druhy naší flóry. Lokality mohou být ničeny pastvou muflonů, kteří jsou schopni se pohybovat i ve skalnatém terénu, a vzácně i při rozšiřování lomů nebo aktivitou turistů a horolezců.