Struktura a druhové složení. Nízké, rozvolněné nebo i značně zapojené porosty s dominantními hemikryptofyty jílkem vytrvalým (Lolium perenne) a jitrocelem větším (Plantago major). Tyto druhy dobře snášejí narušování sešlapem díky svým elastickým a tuhým pletivům a koncentraci větší části biomasy těsně při povrchu půdy, ať už ve formě krátkých výběžků u jílku, nebo k zemi přitisklých listových růžic u jitrocele. Dále jsou s malou pokryvností zastoupeny druhy mezofilních luk a pastvin, např. Taraxacum sect. Ruderalia a Trifolium repens, a často bývají přimíšeny i jednoleté druhy sešlapávaných míst, zejména Poa annua a Polygonum arenastrum. Jde o druhově chudé porosty obvykle s 10–15 druhy cévnatých rostlin na plochách 5–10 m².
Stanoviště. Lolietum perennis se vyskytuje na sešlapávaných místech v obcích a okolí budov, na okrajích cest i přímo na cestách (zpravidla na středním travnatém pásu polních cest) a velkoplošně na travnatých hřištích a dalších rekreačních plochách. Jde hlavně o stanoviště silně osluněná, ale místy také polostinná. Půdy jsou dobře zásobeny živinami a nejsou ani příliš vlhké, ani dlouhodobě nevysychají. Dlouhá období sucha totiž upřednostňují jednoleté druhy na úkor vytrvalých hemikryptofytů a Lolietum perennis je na takových místech nahrazováno společenstvy třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae. Vlivem sešlapu jde však většinou o půdy zhutnělé, hlinité nebo písčité a často s příměsí štěrku.
Dynamika a management. Lolietum perennis se pravděpodobně vyvinulo ze sešlapávané vegetace kolem lidských sídel a shromaždišť zvěře, kde převládaly původní druhy snášející sešlap, např. Lolium perenne, a postupně se v nich šířily různé invazní druhy, zejména archeofyt Plantago major. I v současnosti lze pozorovat rychlé šíření obou těchto dominantních druhů na místech, kde luční vegetace začala být náhle sešlapávána. Stejně tak může Lolietum perennis vznikat z trávníků vysetých s použitím komerčně dodávaných travních směsí, které zpravidla obsahují Lolium perenne; další druhy přizpůsobené sešlapu se do těchto trávníků rychle šíří. Společenstvo je závislé na pravidelném, ne však příliš intenzivním sešlapu, který omezuje růst vyšších, konkurenčně silnějších druhů. Pokud plochy přestanou být sešlapávány, objevují se nejčastěji mezofilní luční druhy, případně vytrvalé ruderální druhy, a porost se zapojuje. Naopak při silnějším sešlapu nebo častějším přejížděním vozidly vytrvalé druhy ustupují a vznikají plochy bez vegetace, na nichž se však při opětovném snížení frekvence a intenzity disturbancí může porost asociace Lolietum perennis velmi rychle obnovit.
Variabilita. Nejvýznamnější gradient v druhovém složení asociace Lolietum perennis je závislý na vlhkosti stanoviště a lze podle něj rozlišit dvě varianty:
Varianta Medicago lupulina (TDC03a) s diagnostickým druhy Centaurea stoebe, Medicago falcata, M. lupulina, Pimpinella saxifraga a místy s výskytem různých druhů úzkolistých kostřav (Festuca spp.). Dominantou porostů bývá Lolium perenne, zatímco Plantago major je vzácnější. Tato varianta zahrnuje porosty na sešlapávaných místech v suchých trávnících a obsahuje v sobě mimo jiné asociaci Festuco rupicolae-Lolietum perennis (Hadač & Rambousková 1980).
Varianta Poa annua (TDC03b) s diagnostickými druhy Poa annua a Trifolium repens je hojnější než předchozí varianta a zahrnuje porosty na čerstvě vlhkých půdách.
Hospodářský význam a ohrožení. Asociace nemá přímé hospodářské využití ani význam pro ochranu biodiverzity.