Struktura a druhové složení. Tato vegetace se vyznačuje dominancí pcháče různolistého (Cirsium heterophyllum) a dále je tvořena širokolistými bylinami, travami a jen v malé míře ostřicemi. Díky velkému podílu bylin se během roku vytvářejí barevně nápadné aspekty. Rdesno hadí kořen (Bistorta major) udává vzhled společenstva v pozdním jaru, Cirsium heterophyllum v létě. Všechny tyto rostliny vytvářejí poměrně husté vícepatrové porosty, jejichž celková pokryvnost dosahuje většinou 100 %. Z trav se více uplatňují Agrostis capillaris, Alopecurus pratensis a Deschampsia cespitosa. Typický je výskyt druhů mezofilních horských luk svazu Polygono bistortae-Trisetion flavescentis, které na vlhké louky navazují, např. Cardaminopsis halleri, Crepis mollis, Geranium sylvaticum, Phyteuma spicatum a Silene dioica. Druhová bohatost je středně velká až malá: nejčastěji se vyskytuje 25–40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m², ale při silné dominanci pcháče různolistého (Cirsium heterophyllum) nebo rdesna hadího kořene (Bistorta major) jen 20 druhů (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984, Hájek & Hájková 2004). Mechové patro není dobře vyvinuto nebo často zcela chybí.
Stanoviště. Polygono-Cirsietum heterophylli vytváří plošně rozsáhlé porosty v horách na podmáčených svazích nebo v údolích potoků. Vzácně zasahuje i do submontánního stupně, většina výskytů však leží ve vyšších polohách mezi 600 a 900 m n. m., charakteristických nižšími průměrnými ročními teplotami, než jsou typické pro většinu ostatních luk svazu Calthion palustris (4,5–6,5 °C), a vyššími ročními srážkovými úhrny (750–1200 mm). Půdy jsou syceny prosakující podzemní vodou, která však nikdy nestagnuje: jsou tedy po většinu vegetačního období pouze vlhké, nikoliv mokré, dobře provzdušněné a jen slabě oglejené. Půdní profil je hluboký zpravidla jen 10–15 cm, štěrkovitý až kamenitý (Balátová-Tuláčková 1975). Velmi kyselá půdní reakce souvisí s malým obsahem výměnného vápníku a vysokou koncentrací toxického hliníku v půdě. Kromě toho se tato společenstva odlišují od ostatních našich společenstev svazu Calthion palustris větším obsahem draslíku v půdě (Hájek & Hájková 2004).
Dynamika a management. Toto společenstvo vzniklo většinou jako náhradní vegetace na místě podmáčených horských smrčin, zatímco výskyty v nivách potoků jsou pravděpodobně náhradní vegetací po horských olšinách s olší šedou (Alnus incana). V minulosti byly porosty nepravidelně sečeny a přepásány. Dominantní druh Cirsium heterophyllum nesnáší intenzivní seč. Jeho vitalita a konkurenceschopnost jsou v sečených porostech menší, což umožňuje koexistenci většího počtu druhů. Pokud se louky nechají zcela ležet ladem, tento druh převládne a druhová bohatost porostů se zmenší. Po opuštění a zvýšeném přísunu živin se mohou vyvíjet porosty s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria), a to buď jako asociace Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum ulmariae, nebo nevyhraněná společenstva s Cirsium heterophyllum a Filipendula ulmaria.
Variabilita. Variabilita porostů není velká. Výrazněji se odlišují pouze neobhospodařované porosty, a to druhovým ochuzením a přítomností ruderálních a nitrofilních druhů, např. Anthriscus sylvestris, Rumex obtusifolius a Tanacetum vulgare. V některých porostech se více uplatňuje také Filipendula ulmaria i další druhy tužebníkových niv, např. Valeriana officinalis. V literatuře jsou vyčleňovány některé subasociace na základě přítomnosti různých druhů horských luk, např. Polygono-Cirsietum heterophylli geranietosum sylvatici Balátová-Tuláčková 1975, Polygono-Cirsietum heterophylli poëtosum chaixii Balátová-Tuláčková 1981, Polygono-Cirsietum heterophylli imperatorietosum ostruthiae Balátová-Tuláčková 1983 nebo Polygono-Cirsietum heterophylli trisetetosum flavescentis Balátová-Tuláčková 1975 (Balátová-Tuláčková 1983a, Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984). Rozdíly v celkovém druhovém složení těchto porostů jsou však malé.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam tato asociace nemá, vzhledem k velkoplošnému výskytu je však poměrně významná svou funkcí protierozní a filtrační. Ohrožuje ji plošná eutrofizace a ruderalizace krajiny, odvodňování i příliš intenzivní pastva hovězího dobytka, která může porosty narušovat a eutrofizovat.