Struktura a druhové složení. Suchomilné společenstvo acidofilních bylin, mechů a lišejníků na živinami chudých, mělkých a kamenitých půdách. Bylinné patro je velmi řídké, s pokryvností většinou pod 30 %. Převažují v něm dvouděložné vytrvalé hemikryptofyty, kromě obvykle dominantního chmerku vytrvalého (Scleranthus perennis) např. Hieracium pilosella, Plantago lanceolata a Rumex acetosella. Přítomny jsou i trávy (např. Festuca ovina), efeméry (např. Veronica verna) a jednoletky s delší vegetační dobou (např. Trifolium arvense). V porostech se obvykle vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–10 m². V bohatě vyvinutém mechovém patře o pokryvnosti až 80 % převládají suchomilné mechy (hlavně Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum) a přítomny bývají i lišejníky, hlavě druhy rodu Cladonia.
Stanoviště. Jde o pionýrské společenstvo extrémně mělkých a vysychavých kamenitých půd v okolí skalních výchozů, na skalních lavicích, vyprahlých stráních, skalních hranách nebo druhotně na etážích lomů ve vyšších pahorkatinách, suchých podhorských oblastech nebo na výchozech silně kyselých hornin i v teplých pahorkatinách. Jsou to místa v létě extrémně suchá, v zimě s častými regelacemi, tj. opakovaným zamrzáním a roztáváním půdního povrchu. Podmínkou výskytu jsou neúživné tvrdé horniny, např. žuly, ruly, granulity, proterozoické břidlice, fylity, porfyrity nebo buližníky. Polytricho-Scleranthetum je do jisté míry ekologickým protějškem bazifilní asociace Alysso alyssoidis-Sedetum. Spojujícím znakem je velké zastoupení mechorostů a lišejníků, vazba na extrémně drsné mikroklima a schopnost kolonizovat antropogenní biotopy.
Dynamika a management. Společenstvo vytváří převážně trvalé, často maloplošné porosty stabilizované neúživným a mikroklimaticky extrémním biotopem, někdy i vlivem pastvy kolem ochozů zvěře na skalách. Přesto tyto porosty místy pomalu zarůstají expanzními travami, jako je Arrhenatherum elatius, nebo dřevinami, např. Betula pendula, Cytisus scoparius, Pinus sylvestris a Prunus spinosa. V dobách, kdy byly suché svahy silně vypásány a ochuzovány o živiny, bylo Polytricho-Scleranthetum patrně hojnější, ale tyto porosty už zanikly a přetrvávají spíše výskyty na erozí ovlivněných svazích a skalních výchozech, případně na sešlapávaných místech v okolí skalních vyhlídek.
Variabilita. Společenstvo je poměrně málo variabilní, a proto formálně nerozlišujeme varianty. Hlavní rozdíl je mezi druhově chudými porosty velmi suchých, oligotrofních nebo sukcesně mladých stanovišť a mezi druhově bohatšími porosty, v nichž se již uchycují druhy trávníků, např. Achillea collina, Jasione montana, Plantago lanceolata, Poa pratensis s. l., Potentilla tabernaemontani, Sedum acre, Thymus pulegioides a Trifolium arvense. V rámci tohoto bohatšího typu lze ještě rozeznat polaritu mezi porosty bohatších podkladů v termofytiku (s větším podílem teplomilných druhů, např. Agrostis vinealis, Pulsatilla grandis a Seseli osseum) a porosty chudších podkladů v mezofytiku (např. s druhy Agrostis capillaris a Danthonia decumbens).
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam s výjimkou ochrany proti erozi na strmých svazích. Ani pro ochranu biodiverzity není příliš významné vzhledem k omezenému výskytu ohrožených druhů. Jeho existence není zvlášť ohrožena, i když na mnoha lokalitách dnes porosty podléhají zarůstání travami a dalšími vyššími bylinami.
Syntaxonomická poznámka. Moravec (1967) rozlišil v sukcesní sérii vegetace na mělkých silikátových půdách ve středním Pootaví kromě Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis také asociaci Veronico vernae-Poëtum bulbosae, z nichž první se vyskytuje na mělkých rankerových půdách s nedisturbovaným půdním povrchem, zatímco druhá zahrnuje porosty na mělkých i středně hlubokých rankerových kambizemích, které byly narušeny povrchovou erozí. Ačkoliv se obě asociace odlišují svojí pozicí v lokální sukcesní sérii, jsou si floristicky velmi podobné a liší se hlavně nižší frekvencí nebo pokryvností některých vytrvalých druhů ve Veronico-Poëtum. Proto jsou v námi přijatém pojetí obě asociace sloučeny pod jménem Polytricho-Scleranthetum, které bylo mezitím široce akceptováno ve fytocenologické literatuře.