Asociace ACA02

Saxifrago paniculatae-Agrostietum alpinae Jeník et al. 1980

Alpínské skalní trávníky s psinečkem alpským

nové hledání

Struktura a druhové složení. Alpínské skalní trávníky s psinečkem alpským (Agrostis alpina) tvoří nízké, zpravidla otevřené, méně často zapojené porosty pestrého druhového složení. Počet druhů kolísá zpravidla v rozmezí 15–30 na ploše 4–16 m² v závislosti na sklonu, orientaci a reliéfu svahu a tomu odpovídajícím půdním a vlhkostním podmínkách. Méně druhů se vyskytuje ve stinných částech prudších skalnatých svahů, zatímco více druhů se nachází na osluněných mírnějších svazích. V porostech se jako dominanty uplatňují různé druhy trav i dvouděložných bylin, častěji např. Agrostis alpina, Festuca supina, Galium boreale subsp. boreale, Molinia caerulea, Poa alpina, Prunella grandiflora a Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus. Spolu s nimi se vyskytují bazifilní skalní druhy (např. Asplenium viride, Hieracium villosum a Saxifraga paniculata), druhy přesahující ze subalpínských trávníků s třtinou rákosovitou (např. Anemone narcissiflora, Bupleurum longifolium subsp. vapincense a Thesium alpinum) i druhy subalpínských smilkových trávníků (např. Potentilla aurea, Rhinanthus pulcher a Silene vulgaris). Na místech, kde častěji stéká voda, se hojně vyskytují hygrofilní druhy Allium schoenoprasum, Bartsia alpina a Parnassia palustris. Typickým rysem této vegetace je společný výskyt arkticko-alpínských druhů (např. Hedysarum hedysaroides a Scabiosa lucida) a hojné zastoupení mírně teplomilných druhů s optimem výskytu v suchých trávnících třídy Festuco-Brometea (např. Carex montana, Carlina acaulis, Linum catharticum a Prunella grandiflora).

Stanoviště. Tyto trávníky se vyskytují na skalnatých svazích karu Velké kotliny v Hrubém Jeseníku. Jsou vázány na výchozy hornin s vyšším obsahem vápníku nebo na místa obohacená transportem živin povrchovou vodou, plazivým sněhem nebo lavinami. Svahy jsou převážně severovýchodní až jihovýchodní orientace a dosahují sklonu od 30 do 90°. Na mírnějších svazích se tato vegetace vyskytuje zpravidla tehdy, pokud se nacházejí přímo v lavinové dráze karu. Během jarního tání nebo letních dešťů může být vegetace krátkodobě zaplavena, naopak během suchých období v létě půda silně vysychá. Porosty na osluněných skalnatých svazích jsou za slunných letních dnů vystaveny vysokým teplotám, podobně jako je tomu např. u vegetace skalních stepí. V zimě jsou před mrazem chráněny mocnou vrstvou sněhu, který se ukládá v karu.

Dynamika a management. Asociace je přirozeným typem nelesní vegetace, který je vedle přirozených procesů, především eroze působené lavinami a povrchovou vodou, ovlivňován nepatrně snad jen pastvou nepůvodní spárkaté zvěře. V současnosti jde o stabilní společenstvo, které nevyžaduje žádný management.

Variabilita. Jeník et al. (1980) popsali z Hrubého Jeseníku dvě asociace svazu Agrostion alpinae. Vzhledem k jejich značné floristické podobnosti hodnotíme obě asociace pouze na úrovni variant.

Varianta Asplenium viride (ACA02a) odpovídá asociaci Saxifrago paniculatae-Agrostietum alpinae Jeník et al. 1980 s. str. Vyskytuje se na stinných skalkách převážně severovýchodní orientace. V druhově chudších nezapojených porostech skalních terásek se vedle vytrvalých trav, např. Agrostis alpina, Festuca supina, Molinia caerulea a Poa alpina, vyskytují skalní druhy Asplenium viride, Aster alpinus, Campanula rotundifolia subsp. sudetica, Hieracium villosum, Saxifraga paniculata a Rhodiola rosea.

Varianta Hedysarum hedysaroides (ACA02b) odpovídá asociaci Hedysaro hedysaroidis-Molinietum caeruleae Jeník et al. 1980. Na rozdíl od předchozí varianty jde o zapojenější a druhově bohatší porosty, které se vyskytují především na osluněných svazích mírnějších sklonů. Skalní druhy charakteristické pro předchozí variantu zde chybějí. Větší pokryvnosti dosahují např. druhy Carex montana, Molinia caerulea, Prunella grandiflora a Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus. Právě v této variantě dochází k nejužšímu střetávání arkticko-alpínských a teplomilných druhů.

Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace neměla nikdy v minulosti hospodářský význam, je však stanovištěm endemických a reliktních taxonů rostlin a bezobratlých živočichů. Ohrožujícími faktory jsou imise atmosférického dusíku a následná eutrofizace porostů, případně pastva kamzíků. V současné době jsou však stavy kamzíků ve Velké kotlině nízké a nepředstavují vážné nebezpečí. Potenciální nebezpečí mohou představovat neukáznění sběratelé přírodnin.

Citace: Kočí M. (2007): Saxifrago paniculatae-Agrostietum alpinae Jeník et al. 1980. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace [Vegetation of the Czech Republic. 1. Grassland and Heathland Vegetation], p. 88–90, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.