Svaz zahrnuje jednoletou vegetaci polních plevelů na vysychavých písčitých a hlinitopísčitých půdách v teplých oblastech. Vysychavé půdy, teplé podnebí a intenzivní sluneční záření vyhovují především travám s metabolismem typu C4 (např. Digitaria.sanguinalis, Echinochloa crus-galli, Setaria pumila a S. viridis), které mají v této vegetaci optimum výskytu. Vedle nich se uplatňují i pozdě klíčící teplomilné byliny, jako je Amaranthus retroflexus, Datura stramonium. Galinsoga parviflora a Stachys annua. Půdy jsou mírně kyselé (Kropáč 2006). Porosty tohoto svazu se vytvářejí především v kukuřici, okopaninách a zelinářských záhonech. Tyto plodiny jsou sklízeny pozdě, a proto mají plevele dostatek času k dozrávání semen. Dalším typickým stanovištěm jsou vinohrady. Vegetace má své fenologickém optimum v létě a na lokalitách přečkává až do podzimu.

Svaz Spergulo-Erodion je relativně hojně rozšířen ve východní Evropě, zatímco ve střední a západní Evropě se vyskytuje spíše jen na písčitých stanovištích v nejteplejších oblastech (Krippelová 1981). Areál svazu zahrnuje severní Španělsko (Rivas-Martínez et al. 2001), Francii (Julve 1993), Nizozemí (Haveman et al. in Schaminée et al. 1998: 199–246), Německo (Schubert in Schubert et al. 2001: 403–415), jižní Skandinávii (Dierßen 1996, Lawesson 2004), Polsko (Matuszkiewicz 2007), Slovensko (Krippelová 1981, Jarolímek et al. 1997), Rakousko (Holzner 1973, Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168), Maďarsko (Felföldy 1942, Soó 1961, Borhidi 2003), území bývalé Jugoslávie (Kovačević 1970, Šilc & Čušin 2005, Šilc & Čarni 2007), Řecko (Bergmeier 1990), Rumunsko (Sanda et al. 1999) a Ukrajinu (Solomaha et al. 1992, Solomaha 2008). Dále na východě existují údaje z podhůří Jižního Uralu (Išbirdin et al. 1988, Jamalov et al. 2004, Mirkin & Sujundykov 2008) a Jakutska (Čerosov et al. 2005).

Velmi často se druhy svazu Spergulo-Erodion mísí s druhy svazu Oxalidion fontanae. V takovém případě nelze oba svazy od sebe jednoznačně odlišit, a proto jsou někdy v německé literatuře sdružovány do jediného svazu Polygono-Chenopodion polyspermi (Müller in Oberdorfer 1993b: 48–114). Podobné prolínání obou svazů bylo popsáno i z Jakutska a Baškortostánu, kde je Čerosov et al. (2005) a Mirkin & Sujundukov (2008) také sdružují do svazu jediného. Naopak Hüppe & Hofmeister (1990), Pott (1995), Haveman et al. (in Schaminée et al. 1998: 199–246) a Schubert (in Schubert et al. 2001: 403–415) se drží původního rozdělení na dva samostatné svazy, jak navrhl Sissingh (in Westhoff et al. 1946). Hlavní rozdíl mezi oběma svazy je v zastoupení rostlin s metabolismem typu C4 (Poldini et al. 1998). K nám zasahuje tato vegetace především do panonské oblasti a vzácně se vyskytuje také v nížinách českého termofytika. V nejteplejších oblastech České republiky se velmi často vyskytuje přechodná vegetace svazů Spergulo-Erodion a Eragrostion cilianensi-minoris. Zatímco ve vegetaci svazu Spergulo-Erodion se vedle jednoletých trav hojně vyskytují plevelné druhy Chenopodium album agg., Datura stramonium, Fallopia convolvulus, Galinsoga parviflora aj., vegetace svazu Eragrostion cilianensi-minoris je spíše druhově chudá, tvořená dominantními travami s vzácným výskytem rostlin sešlapávaných stanovišť nebo teplomilných ruderálních bylin, např. Amaranthus albus, A. blitoides a Portulaca oleracea.

V dosavadní literatuře se používá pro tento svaz převážně jméno Panico-Setarion Sissingh in Westhoff et al. 1946. Toto jméno však bylo uveřejněno neplatně, protože s ním spojená originální diagnóza svazu zahrnuje jedinou asociaci se jménem Echinochloo-Setarietum Kruseman et Vlieger (1939) 1940. Na žádnou práci Krusemana a Vliegera z roku 1940 však Westhoff et al. (1946) neodkazují a v práci Kruseman & Vlieger (1939) asociace Echinochloo-Setarietum není uvedena. Jméno svazu Panico-Setarion validizovala von Rochow (1951), avšak zařadila do něj jedinou asociaci, a to Digitario sanguinalis-Eragrostietum minoris Tüxen ex von Rochow 1951, která nezahrnuje vegetaci polních plevelů, nýbrž ruderální vegetaci železničních nádraží a podobných stanovišť. Přesto se v dosavadní literatuře jméno svazu Panico-Setarion používalo téměř výhradně pro plevelovou vegetaci. Jméno svazu Panico-Setarion Sissingh ex von Rochow 1951 je proto nutno zamítnout jako nomen ambiguum.