Asociace se vyskytuje hojněji a na větších plochách v severní Evropě (Osvald 1923) a na Sibiři (Chytrý et al. 1993, 1995). Ve střední Evropě je Carex lasiocarpa vzácná a je považována za glaciální relikt. Proto se i tato asociace vyskytuje vzácně, podobně jako společenstva s Carex lasiocarpa ze třídy Scheuchzerio palustris-Caricetea nigrae. Uváděna je, někdy jako součást široce pojaté asociace Caricetum lasiocarpae, z Německa (Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165), Rakouska (Balátová-Tuláčková & Hübl 1985) a Slovenska (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 53–183). Zaznamenána byla i v bulharských Rodopech (Hájková & Hájek, nepubl.). Vyskytuje se pravděpodobně i jinde v Evropě, avšak celkové rozšíření je těžké posoudit vzhledem k tomu, že často nebyla odlišována od slatinné vegetace s Carex lasiocarpa. U nás asociaci Peucedano-Caricetum lasiocarpae zachycují fytocenologické snímky z Dokeska (Stančík 1995), Českého ráje (Rydlo 1999b), Železných hor (Jirásek 1998), Písecka (Nekvasilová 1973), Třeboňska (Neuhäusl 1959, Rybníček 1970a) a Úvalenských luk ve Slezsku (Balátová-Tuláčková 1972). V minulosti se mohla vyskytovat všude tam, kde rostla Carex lasiocarpa. Jelikož fytocenologové věnovali větší pozornost druhově bohatým porostům s C. lasiocarpa se vzácnými slatinnými druhy, nebyly patrně některé porosty této asociace dokumentovány. V současnosti je však velké množství lokalit C. lasiocarpa zničeno, a proto rozšíření asociace Peucedano-Caricetum lasiocarpae není pravděpodobně výrazně větší, než ukazují fytocenologické snímky.