Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje suťové a skalní lesy s pestrým složením stromového patra. Dominantními stromy jsou javor mléč a klen (Acer platanoides a A. pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), vzácněji lípa velkolistá (T. platyphyllos), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm drsný (Ulmus glabra) nebo dub zimní a letní (Quercus petraea agg. a Q. robur). V některých porostech má významné zastoupení jedle bělokorá (Abies alba). Zápoj stromového patra je závislý na jeho vývojovém stadiu. Velmi bohatě rozvinuto je keřové patro s lískou obecnou (Corylus avellana), zimolezem obecným (Lonicera xylosteum), srstkou angreštem (Ribes uva-crispa) a svídou krvavou (Cornus sanguinea). Bylinné patro má pokryvnost často přes 60 %, tvoří je zejména hemikryptofyty a obsahuje nitrofilní lesní druhy (např. Galeobdolon luteum agg., Geranium robertianum, Mercurialis perennis, Pulmonaria officinalis agg. a Urtica dioica), kapraďorosty (Dryopteris filix-mas) a druhy svazu Carpinion betuli (např. Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus a Stellaria holostea). V porostech se obvykle vyskytuje 25–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je vyvinuto zejména na balvanitých a skalních stanovištích; jeho nejčastějšími druhy jsou Atrichum undulatum, Hypnum cupressiforme s. l. a Polytrichum formosum.
Stanoviště. Asociace porůstá suťové nebo hlinité svahy a skalní výchozy v údolích vodních toků, na svazích kopců a při jejich vrcholech v kolinním a suprakolinním stupni v mírně teplé, méně často teplé klimatické oblasti. Geologický substrát tvoří silikátové i vápnité horniny, s výjimkou kyselých pískovců a křemenců. Půdním typem je nejčastěji ranker, kambizem rankerová nebo litozem, na úpatích svahů také koluvizem. Dobrá humifikace se projevuje výskytem moderu mulového nebo mulu jako hlavních humusových forem. Půdy jsou obvykle biologicky aktivní, s dobrou zásobou živin a vysokým stupněm nasycení sorpčního komplexu (Husová in Kolbek et al. 2003a: 144–154).
Dynamika a management. Některé porosty byly v minulosti obhospodařovány jako pařeziny, jiné mají ráz vysokého lesa. Vyskytují se různé fáze od plně zapojených lesů po prosvětlené porosty s dominancí nitrofytů a kapraďorostů v bylinném patře. Společenstvo je poměrně stabilní, a nepotřebuje tedy speciální management, neboť svahové pohyby na strmých, kamenitých stanovištích brání šíření klimaxových dřevin, zejména buku.
Variabilita. Husová (1982, in Moravec et al. 1982: 153–163, in Moravec et al. 2000: 117–126) rozlišuje v rámci asociace Aceri-Carpinetum betuli několik vnitroasociačních jednotek, které se nám však až na jedinou výjimku při analýze fytocenologických snímků nepodařilo vymezit. V závislosti na nadmořské výšce, vlhkostních poměrech a hloubce půdy rozlišujeme čtyři varianty:
Varianta Chaerophyllum temulum (LBF01a) s diagnostickými druhy Anthriscus sylvestris, Chaerophyllum temulum, Festuca gigantea, Glechoma hederacea agg., Melica uniflora a Viola odorata se vyskytuje v nižších polohách areálu asociace nebo na kontaktu s lužními lesy svazu Alnion incanae (zejména s asociací Pruno padi-Fraxinetum excelsioris). Je typická pro dlouhodoběji odlesněné krajiny, na jejichž celkové flóře mají lesní druhy jen malý podíl.
Varianta Carex digitata (LBF01b) s diagnostickými druhy Anemone nemorosa, Campanula persicifolia, Carex digitata a Lilium martagon se vyskytuje v kontaktu s dubohabřinami svazu Carpinion betuli.
Varianta Fagus sylvatica (LBF01c) s diagnostickými druhy Fagus sylvatica, Picea abies, Euphorbia dulcis, Impatiens noli-tangere a Milium effusum se vyskytuje v inverzních údolích nebo ve vyšších polohách areálu asociace. Do značné míry odpovídá subasociaci Aceri-Carpinetum betuli Klika 1941 abietetosum (Mikyška 1952) Husová 1982 (Husová in Moravec et al. 2000: 115–141).
Varianta Polypodium vulgare (LBF01d) je typická pro mělké půdy skalních výchozů a hrubých nezazemněných sutí. Je pro ni význačný pravidelný výskyt lip ve stromovém patře, acidofilních bylin a velká pokryvnost mechového patra. Diagnostickými druhy jsou Euonymus verrucosus, Sorbus aucuparia, Asplenium trichomanes, Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Hylotelephium maximum, Luzula luzuloides, Polypodium vulgare, Solidago virgaurea, Dicranum scoparium, Hylocomium splendens, Hypnum cupressiforme s. l., Isothecium alopecuroides, Pleurozium schreberi a Polytrichum formosum. Jde o ekologickou analogii asociace Seslerio albicantis-Tilietum cordatae na silikátových horninách. Varianta se obvykle hodnotí jako samostatná asociace Poo nemoralis-Tilietum cordatae Firbas et Sigmond 1928 nebo Querco-Tilietum Rühl 1967 (Firbas & Sigmond 1928, Rühl 1967), případně jako subasociace A.-T. festucetosum altissimae (Klika 1959) Willner in Willner et Grabherr 2007 (Willner in Willner & Grabherr 2007: 127–136).
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty společenstva jsou ve srovnání s lesy na zonálních stanovištích hospodářsky méně významné. Při výmladkovém hospodaření však poskytovaly kvalitní palivové dříví. Mnoho porostů má statut ochranného lesa nebo je součástí maloplošných chráněných území, a přímé lesnické zásahy jsou tedy minimální. Světlé porosty na sušších svazích mohou hostit vzácnější nebo ohrožené druhy (např. Sorbus bohemica v Českém středohoří; Boublík et al. 2002). V porostech asociace se rovněž vyskytují druhy živinami bohatých lesů, které jsou zejména v některých oblastech Českého masivu relativně vzácné a jsou vázány převážně na suťové lesy. Společenstvo nepovažujeme za celostátně ohrožené, pomístně je však ohroženo převodem na smrkové monokultury, které ale na živinami bohatých stanovištích trpí houbovými onemocněními, rozpadají se a obvykle se pod nimi zmlazují náročné listnáče.