Svaz zahrnuje porosty jednoletých plevelů na písčitých, kyselých a málo úživných půdách. Jde o podobná, ale extrémnější stanoviště, než jaká osídluje vegetace svazu Scleranthion annui, a proto se v porostech často vyskytují druhy tohoto svazu (např. Aphanes arvensis, Raphanus raphanistrum, Scleranthus annuus a Spergula arvensis). Společenstva svazu Arnoseridion minimae se mohou vyvíjet i na podmáčených podzolových půdách, které v létě vysychají (Passarge 1957, Hilbig & Lange 1981). Na takových stanovištích se více uplatňují druhy vlhkomilné a druhy obnažených den (např. Centunculus minimus. Gnaphalium uliginosum a Juncus bufonius) a vegetace tvoří přechody ke svazu Radiolion linoidis (Prach 1999). V kontinentálnějších oblastech Evropy nebo na lehkých písčitých půdách má tato vegetace fenologické optimum na jaře, kdy je v půdě dostatek vláhy pro klíčení a vývoj rostlin; proto jsou často přítomny i efemérní druhy, např. Arabidopsis thaliana, Erophila verna, Veronica hederifolia agg., V..triphyllos a V..verna. V atlantské části Evropy je období vhodné pro vývoj této vegetace mnohem delší. Společenstva svazu Arnoseridion minimae se vyvíjejí v obilninách. Protože mnohé diagnostické druhy (např. Aphanes australis, Arnoseris minima a Teesdalia nudicaulis) nejsou konkurenčně zdatné, jsou omezeny především na okraje nezapojených a mezernatě vzešlých porostů obilí.
Svaz je rozšířen především v atlantské a subatlantské oblasti západní a střední Evropy, např. ve Velké Británii (Rodwell 2000), Španělsku a Portugalsku (Malato-Beliz et al. 1960, Nezadal 1989), Francii (Julve 1993), Nizozemí (Haveman et al. in Schaminée et al. 1998: 199–246), Německu (Oberdorfer in Oberdorfer 1993b: 15–47, Pott 1995) a Polsku (Matuszkiewicz 2007). V Rakousku se vzácně vyskytuje jen v oblasti Českého masivu (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168), podobně jako v České republice (Kropáč 2006), kde dosahuje východní hranice rozšíření.
Podobnost stanovišť a floristického složení svazů Scleranthion annui a Arnoseridion.minimae vedla mnohé autory (např. Oberdorfer in Oberdorfer 1993b: 15–47, Matuszkiewicz 2007) k jejich zařazení do syntaxonomického systému jen na úrovni podsvazů Scleranthenion annui a Arnoseridenion minimae.