Struktura a druhové složení. Strukturu společenstva určuje ponořený úzkolistý rdest hrotitý (Potamogeton friesii). Porosty jsou druhově velmi chudé, nezřídka jde o monocenózy. V jediném u nás zaznamenaném fytocenologickém snímku se na ploše 25 m² vyskytovaly čtyři druhy cévnatých rostlin, kromě dominantního druhu např. Lemna minor.

Stanoviště. Potamogeton friesii se u nás v minulosti vzácně vyskytoval v rybnících, tůních a v přehradní nádrži Rozkoš (Kaplan 2002c, Kaplan in Štěpánková et al. 2010: 329–384). Jediný fytocenologický snímek pochází z malého lesního rybníčku na Křivoklátsku (Rydlo in Kolbek et al. 1999: 35–111). Společenstvo zde bylo zaznamenáno v době, kdy byl rybníček z větší části vypuštěn a pouze malá část bahnitého dna byla mělce zaplavena do hloubky 10 cm (Rydlo in Kolbek et al. 1999: 35–111). Podrobnější údaje o stanovišti, např. o trofii vody, však chybějí. Kaplan (in Štěpánková et al. 2010: 329–384) uvádí druh P. friesii z mezotrofních vod. V zahraničí se tato vegetace vyskytuje hlavně v mezotrofních, někdy až eutrofních jezerech s písčitým nebo bahnitým dnem a neutrální až alkalickou vodou bohatou vápníkem (Tomaszewicz 1979, Doll 1991b, Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–235, Matuszkiewicz 2007). Výskyt druhu P. friesii je znám i z toků (Trémolières et al. 1994, Sand-Jensen et al. 2000).

Dynamika a management. Jde o vegetaci konkurenčně slabého druhu, vázanou na počáteční stadia sukcese. V chladných a živinami chudých vodách však může existovat dlouhodobě. Z Evropy i Severní Ameriky je doložen ústup druhu Potamogeton friesii v důsledku eutrofizace (Sand-Jensen et al. 2000, Riis & Sand-Jensen 2001, Egertson et al. 2004). V jezerech původně velmi chudých živinami se však vlivem eutrofizace naopak šíří (Sinkevičien&279; 2007). Druh tedy zřejmě snáší vodu bohatou živinami, avšak nedokáže zvětšit svoji biomasu natolik, aby byl schopen účinně konkurovat rychleji rostoucím druhům. S postupující eutrofizací a sukcesí hlavně v teplejších vodách rychle ustupuje konkurenčně silnějším vodním makrofytům a zeleným vláknitým řasám. Například na přehradní nádrži Rozkoš u České Skalice, dokončené v letech 1973–1974, byl P. friesii doložen v letech 1977–1988 a poté vymizel (Krahulec et al. 1980, Krahulec 1989, Kaplan in Štěpánková et al. 2010: 329–384). Management této vegetace by měl směřovat k omezení přísunu živin na stanoviště a zejména k potlačení konkurenčně silnějších vodních makrofytů. Důležité je rovněž zachování dobré průhlednosti vody a hydrologického režimu stanoviště. Například omezení přítoku v suchých letech může vedle zvýšení koncentrace živin v nádrži vést i k většímu prohřívání vody, a tím opět výraznější podpoře rychle rostoucích makrofytů. Zajistit vhodné podmínky pro přežití tohoto společenstva u nás však může být obtížné i nákladné a vždy je nutno počítat s jeho opětovným vymizením. Náhlé objevení společenstva na nové lokalitě může souviset se zanesením diaspor vodními ptáky (Krahulec et al. 1980).

Hospodářský význam a ohrožení. Vzhledem ke své vzácnosti nemělo u nás Potametum friesii hospodářský význam. Je citlivým indikátorem změn prostředí a v kontextu středoevropské vegetace reliktním prvkem. Pokud by se na našem území opět objevilo, zasluhovalo by pozornost.