Asociace SAC01

Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis Br.-Bl. ex Tüxen 1937

Vegetace výslunných silikátových skal se sleziníkem severním a kapradinkou skalní

nové hledání

Struktura a druhové složení. Porosty asociace Woodsio-Asplenietum se vyznačují přítomností acidofilní světlomilné a suchomilné kapradiny sleziníku severního (Asplenium septentrionale) a případně i vzácné kapradinky skalní (Woodsia ilvensis) v doprovodu dalších acidofilních nebo acidotolerantních bylin, např. Avenella flexuosa, Festuca.ovina, F. pallens, Potentilla tabernaemontani, Rumex acetosella, Scleranthus perennis, Sedum reflexum a Thymus pulegioides. Kromě jmenovaných kapradin se z dalších chasmofytních druhů vyskytují zejména Asplenium trichomanes subsp. trichomanes a Polypodium vulgare. Na přirozených stanovištích k nim často přistupují také některé reliktní skalní druhy, zejména Hieracium schmidtii a Viola tricolor subsp. saxatilis. Vzácnější jsou některé druhy náročnější na minerální živiny, např. Allium senescens subsp. montanum a Dianthus carthusianorum. Acidofilní druhy převládají rovněž mezi mechy a lišejníky. Časté jsou druhy mělkých půd na skalních teráskách (např. Cetraria aculeata, Cladonia pyxidata a Polytrichum piliferum). Porosty jsou řídké a často těsně navazují na kontaktní vegetaci mělkých půd či suchých kostřavových trávníků, proto je často obtížné jednoznačně vymezit jejich hranice. Podle způsobu vymezení pak kolísá pokryvnost porostu a počet druhů ve snímku. U cévnatých rostlin se pohybuje zpravidla v rozmezí 5–15 druhů na plochách o velikosti 2–10 m² při pokryvnosti bylinného patra 5–35 %. Mechové patro o pokryvnosti většinou do 15 % mívá jen kolem 4–8 druhů (nepočítaje v to korovité epilitické lišejníky).

Stanoviště. Jde o společenstvo otevřených, zpravidla výslunných skal a skalních terásek minerálně chudých silikátových hornin. Stanoviště jsou přirozená i antropogenní. Přirozenými stanovišti jsou skalní srázy nebo hrany a vrcholy skal v říčních údolích a na vulkanických kopcích. Takové porosty obsahují mnoho druhů chasmofytních, vzácných a reliktních. Dále se společenstvo vyskytuje na nižších skalách a skalních teráskách dlouhodobě udržovaných pastvou dobytka nebo zvěře (příkladem jsou lesní enklávy na Křivoklátsku zvané pleše). Antropogenní výskyty společenstva jsou vázány na stěny lomů nebo skalky v zářezech cest, silnic a železničních tratí, ojediněle i na terasové zdi skládané nasucho z kamenů.

Dynamika a management. Společenstvo většinou představuje blokované sukcesní stadium. Porosty na přirozených stanovištích jsou obvykle součástí komplexů skalní vegetace bez teplomilných druhů. Často sousedí se skalními bory, suťovou nebo keříčkovou vegetací. Porosty na pastevně ovlivněných nebo antropogenních stanovištích zpravidla navazují na krátkostébelné oligotrofní trávníky a primitivní vegetaci mělkých půd. Společenstvo bývá periodicky ovlivněno pastvou zvěře, která mu však při častějším přepasení škodí a může porosty zcela zničit.

Variabilita. Variabilita odpovídá rozdílům mezi přirozenými a antropogenními stanovišti. Na antropogenních stanovištích často chybí druh Woodsia ilvensis, čemuž odpovídá dosud běžné rozlišování této vegetace na asociace Asplenietum septentrionalis a Woodsio-Asplenietum. Důležitější než výskyt nebo absence samotné kapradinky skalní je rozdíl mezi porosty přirozeně otevřených lokalit a porosty druhotného bezlesí. Podle toho lze rozlišit dvě varianty:

Varianta Festuca pallens (SAC01a) se vyskytuje na skalnatých stanovištích v údolích toků nebo na vulkanických kopcích. V porostech jsou hojné druhy suchých trávníků, zejména Festuca pallens, na některých lokalitách se vyskytují i vzácnější druhy reliktního rázu, jako jsou Aster alpinus, Cardaminopsis petraea, Dianthus gratianopolitanus, Hieracium schmidtii, Iris aphylla a Viola tricolor subsp. saxatilis. Varianta je přechodem ke společenstvům svazu Alysso-Festucion pallentis a byla popsána jako Diantho gratianopolitani-Aurinietum saxatilis Sádlo 1998.

Varianta Festuca ovina (SAC01b) zahrnuje porosty druhotného bezlesí, zejména s převahou druhů snášejících pastvu, jako jsou Agrostis capillaris, Festuca ovina, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum, Potentilla tabernaemontani a Thymus pulegioides. Tato varianta je přechodem ke společenstvům svazu Hyperico perforati-Scleranthion perennis.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo je celkově ohroženo eutrofizací, výskyty na přirozených stanovištích navíc pastvou zvěře nebo naopak zarůstáním, případně vlivem turistiky a horolezectví.

Citace: Sádlo J. & Chytrý M. (2009): Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis Br.-Bl. ex Tüxen 1937. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation], p. 424–426, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.