Struktura a druhové složení. Jde o společenstvo nízkých trav, a to jak trsnatých, jako je smilka tuhá (Nardus stricta), tak výběžkatých, jako je metlička křivolaká (Avenella flexuosa). V porostech se uplatňují nízké, mírně až silně acidofilní byliny, zejména druhy smrkových lesů, např. Homogyne alpina, Trientalis europaea a Vaccinium myrtillus. Porosty nebývají druhově příliš bohaté: obsahují zpravidla jen 10–20 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro nebývá pravidelně vyvinuto a jeho pokryvnost závisí na množství nahromaděné stařiny. V sečených porostech bývají v mechovém patře běžně zastoupeny acidofilní druhy, jako je Pleurozium schreberi a Rhytidiadelphus squarrosus, v porostech s vyšším zastoupením keříčků se častěji vyskytuje Ptilidium ciliare a druhy rodu Lophozia.
Stanoviště. Festuco supinae-Nardetum se vyskytuje většinou na druhotných lučních enklávách montánního a supramontánního stupně, a to na místech, která jsou relativně více ochuzována o živiny, jako jsou horní části enkláv nebo konvexní tvary reliéfu. Velmi vzácně se toto společenstvo vyskytuje i nad hranicí lesa v mozaice s klečovými porosty. Půdy jsou většinou podzoly, silně kamenité, výrazně nenasycené bázemi, s pH 4–5.
Dynamika a management. Na většině lokalit je Festuco supinae-Nardetum sekundární vegetací, která musí být alespoň občas posečena. Při ponechání ladem se obvykle vytvářejí porosty s jednou výraznou dominantou, kterou je nejčastěji Nardus stricta. Pokud je vegetace často sečena a není-li alespoň občas přihnojována, vznikají fáze s dominancí druhu Avenella flexuosa a případně i Luzula luzuloides. Sukcese k lesu je obvykle velmi pomalá, protože v nesečených porostech se hromadí stařina, která zpomaluje uchycování smrku a jeřábu ptačího.
Variabilita. V závislosti na rozšíření a trofii půd lze rozlišit tři varianty:
Varianta Veronica officinalis (TEA01a) s diagnostickými druhy Hieracium pilosella, Scorzonera humilis a Veronica officinalis se vyskytuje na Šumavě. Na rozdíl od sudetských pohoří se tyto druhy na Šumavě vyskytují na loukách i ve vyšších nadmořských výškách.
Varianta Silene vulgaris (TEA01b) s diagnostickými druhy Campanula bohemica, Cardaminopsis halleri, Crepis conyzifolia, Hieracium laevigatum, H. prenanthoides, Hypericum maculatum, Phyteuma spicatum, Pimpinella major, Poa chaixii, Rhinanthus pulcher, Veronica chamaedrys a Atrichum undulatum zahrnuje květnatější porosty nižších poloh a bohatších půd v sudetských pohořích.
Varianta Homogyne alpina (TEA01c) s diagnostickými taxony Calamagrostis villosa, Hieracium alpinum agg., Homogyne alpina, Solidago virgaurea a Vaccinium myrtillus představuje porosty chudších půd ve vyšších polohách sudetských pohoří.
Hospodářský význam a ohrožení. Toto společenstvo je reliktem z období, kdy byl ve vyšších pohořích daleko větší zájem o produkci píce. V současnosti nemá hospodářské využití, je však významné pro ochranu biodiverzity, a proto je třeba hledat alternativní způsoby jeho obhospodařování. Jako perspektivní se jeví kombinace pastvy a seče.
Syntaxonomická poznámka. Někteří němečtí autoři (Pott 1995, Schubert in Schubert et al. 2001: 348–353) uvádějí výskyt asociace Festuco supinae-Nardetum (pod jménem Lycopodio alpini-Nardetum) také z Harzu. Peppler-Lisbach & Petersen (2001) však na základě drobných rozdílů mezi horskými smilkovými trávníky Šumavy a Harzu rozlišili v Harzu úzce pojatou regionální asociaci Pulsatillo albae-Nardetum strictae Tüxen ex Peppler-Lisbach et Petersen 2001. Porosty ze sudetských pohoří České republiky jsou svým druhovým složením bližší šumavským porostům, tedy asociaci původně popsané pod jménem Lycopodio alpini-Nardetum Preising ex Oberdorfer 1957.