Asociace XBF01

Setario pumilae-Echinochloëtum cruris-galli Felföldy 1942 corr. Mucina in Mucina et al. 1993

Plevelová vegetace na vysychavých písčitých půdách s teplomilnými travami

nové hledání

Struktura a druhové složení. Porosty jsou tvořeny především jednoletými travami, např. ježatkou kuří nohou (Echinochloa crus-galli), béry Setaria pumila a S. viridis a prosem setým (Panicum miliaceum). Echinochloa crus-galli, Galinsoga parviflora nebo Setaria pumila se velmi často vyskytují v bohatých populacích, které určují vzhled celého porostu. Vedle uvedených dominantních druhů se v porostech objevují plevele nižšího vzrůstu, např. Arenaria serpyllifolia, Capsella bursa-pastoris, Erodium cicutarium, Polygonum aviculare, Veronica persica. Porosty jsou středně druhově bohaté; obsahují zpravidla 15–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–100 m². Jsou vysoké asi 40–50 cm v závislosti na pěstované plodině a úživnosti stanoviště. Mechorosty se v nich téměř nevyskytují.

Stanoviště. Setario-Echinochloëtum se vyvíjí převážně v porostech kukuřice nebo okopanin, ve vinohradech, zeleninových záhonech, speciálních kulturách, jako je chřest, dýně a melouny, a na strništích. Pravidelně se vyskytuje na zavlažovaných polích a záhonech (Kropáč 1981). Půdy jsou převážně písčité, spíše chudé vápníkem, vysychavé až středně vlhké. Suchým půdám a intenzivnímu slunečnímu záření se přítomné druhy přizpůsobily jednak metabolismem typu C4, jednak vývojem sklerenchymatických pletiv. Kromě polí se tyto porosty objevují i na obnažených písčitých půdách. Jde o teplomilné společenstvo, které se vyskytuje v nadmořských výškách do 400 m.

Dynamika a management. Společenstvo je tvořeno převážně pozdě klíčícími druhy, a proto se plně vyvíjí teprve od července a optima dosahuje v srpnu a září. Pravidelnou obnovu vegetace zajišťují diaspory v půdě. V závislosti na střídání plodin je tato vegetace nahrazována společenstvy svazu Caucalidion. Vegetace svazu stojí uprostřed vlhkostního a teplotního gradientu od svazů Oxalidion fontanae a Veronico-Euphorbion na jedné straně po svaz Eragrostion cilianensi-minoris na straně druhé. V závislosti na typu stanoviště porosty dosycují druhy z těchto svazů.

Variabilita. Druhové složení se liší v závislosti na vlhkosti stanoviště. Podle toho rozlišujeme dvě varianty:

Varianta Galinsoga parviflora (XBF01a) je charakterizována především dominancí Galinsoga parviflora, spolu s níž často rostou Euphorbia helioscopia, Persicaria lapathifolia, P. maculosa a Veronica persica. Vyskytuje se na zavlažovaných záhumencích a hlinitých půdách.

Varianta Setaria pumila (XBF01b) se vyznačuje dominancí trav Echinochloa crus-galli, Setaria pumila a S. viridis. Vyskytuje se na velmi suchých písčitých půdách.

Hospodářský význam a ohrožení. Stejně jako ostatní společenstva polních plevelů, také Setario-Echinochloëtum konkuruje pěstovaným plodinám. Několik druhů tohoto společenstva je schopno vytvořit bohaté populace, které se jen obtížně omezují. Takovými úpornými plevelnými druhy jsou především oba pěťoury (Galinsoga parviflora a G. quadriradiata) a ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli). Na příhodných stanovištích je toto společenstvo hojné a v současné době je bez ohrožení.

Citace: Lososová Z. (2009): Setario pumilae-Echinochloëtum cruris-galli Felföldy 1942 corr. Mucina in Mucina et al. 1993. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation], p. 127–129, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.